Krásné prázdninové pondělí všem :). Je červenec, je teplo a hlavně je konečně po zkouškovém (které jsem mimochodem zvládla myslím si dobře i s předmětem, který jsem musela opakovat z loňského roku), no a já mám konečně po dlouhé době volno a čas věnovat se zase trochu blogu. Vážně to jsou už skoro 3 měsíce od posledního článku? Ten čas tak neuvěřitelně letí až mě to děsí :D. No každopádně...konečně jsem se dostala k napsání tohoto článku o naší cestě do Itálie. Když píšu naší, myslím tím mě, přítele Davida a jeho rodinu a když píšu cestě myslím tím takovou menší dovču nebo spíš výlet, protože jsme tam byli pouze 4 dny. Důvod, proč jsme se takto vydali společně do Itálie byla svatba, o té, ale až v dalším článku.
Do Itálie jsme jeli poprvé autem a bylo to docela fajn, rozhodně lepší než autobus. Cesta byla ale dlouhá. Městečko Sorrento, kde jsme byli ubytovaní se totiž nachází poměrně na jihu Itálie, takže nám cesta zabrala přibližně 17 hodin, což je docela masakr, ale zvládli jsme to. Pokud by jste ale chtěli jet na dovolenou pouze za mořem a sluněním se na pláži, tak toto místo bych určitě nedoporučovala. Jako místo to je opravdu krásné, všude jsou skály a útesy, ale proto, je tu přístup k moři docela špatný a pláž tam taky není nic moc extra. To, jak se dostat dolů z těch útesů k moři byl první den náš největší problém. Když jsme dojeli na místo a ubytovali se v kempu, samozřejmě hned jsme chtěli jít k moři. Všichni šli hned a my s Davidem jsme šli chvilku po nich, že je určitě najdeme. No...našli jsme je, ale koukali jsme na ně dolů z útesu a vůbec jsme nechápali jak se dolů dostali. Tak jsme obešli asi celý ten útes a nic. Nakonec jsme se vrátili asi po hodině zpátky na začátek a zkusili jsme jít cestou, kterou jsme viděli hned ze začátku, jenže tam byl zákaz vstupu chodců, tak asi každého normálního člověka napadne, že tudy jít nejspíš nemůžeme. Jenže to byla právě ta jediná cesta, kterou se dalo dolů dostat. No do teď nechápu na co tam ta značka byla, ale když si tak uvědomím, tak nechápu vlastně proč v Itálii vůbec nějaké dopravní značky jsou. Tam nikoho žádné značky nezajímají a každý si jezdí jak chce...no prostě Itálie.
Druhý den, jsme si udělali výlet na sopku Vesuv. Vyšlo nám fajn počasí, nebylo ani moc horko a viditelnost byla skvělá. Asi každý ví, že Vesuv je stále činná sopka a šlo i občas vidět, jak se z ní na pár místech trochu kouří. Nevím co víc bych mohla k Vesuvu říct, asi jen to, že pokud budete na dovolené někde poblíž, rozhodně stojí za to se tam jít podívat.
K moři jsem se dostala tedy až třetí den a překvapilo mě, jak bylo krásně čisté na to, že pláž byla převážně písčitá. Co se mi taky moc líbilo, byly velké ploché kameny v moři kousek od pláže, se kterýma jsem si hned začala plánovat fotku...haha. Horší bylo to, jak tam dostat foťák. No...ale pro pěknou fotku všechno, takže jsme to nějak s Davidem vymysleli a naštěstí foťák neutopili.
Ten den měla zrovna Davidova sestra Radka narozeniny, takže jsme si k večeru udělali procházku do města a na večeři. Dala jsem si Boloňské špagety a byly opravdu vynikající. Také jsem poprvé ochutnala kousek krevety a nebylo to špatné, ale já prostě moc ty mořské plody a ryby nějak nemusím.
Doufám, že se vám článek a fotky líbily :). Brzy můžete čekat druhý článek z Itálie o americko-české svatbě :). xox M.