Vítejte u předposledního amerického článku. Jsou to už skoro tři měsíce, co jsme s Davčem zpátky doma a oba dva jsme pořád myšlenkama tam.
Není možný, jak rychle, jsem si tam za ten měsíc a půl zvykla...vlastně ono se tomu zase tolik divit nemusím...když je někde dobře zvyká se na to snadno. Když si teď zpětně prohlížím fotky a vzpomínám na ty momenty, přijde mi, jako bych tam pořád byla...je to zvláštní pocit. Měla jsem možnost poznat Ameriku z té nejlepší stránky, za což jsem nesmírně vděčná Romanovi a Sharon, díky kterým jsme prožili ty nejlepší prázdniny vůbec. Jak už jsme v některém článku psala, Roman je strejda od mého přítele a v Americe žije už 18 let. Myslím, že jsem to zmiňovala v článku o svatbě v Itálii, což byla svatba právě Romana a Sharon. Rozhodně musím říct, že díky nim, bylo všechno jednodušší. Měli jsme kde bydlet, měli jsme svoje auto, měli jsme možnost trochu si něco vydělat, ale nejlepší na tom bylo to, že jsme mohli nahlédnout do života pravých Američanů a mohli jsme si zkusit jaké to je, žít si bezstarostný, pohodový, americký život. Když píšu bezstarostný a pohodový, nemyslím tím, že by se snad takhle žilo v Americe všem, to rozhodně ne, takže jsem fakt vděčná za to, že jsem to mohla zažít. Dnes bych vám teda chtěla něco málo říct o mém létě v Americe a mých nejlepších zážitcích...a že jich teda je.
Prvním a jedním z nejlepších zážitků byl New York. Do toho města jsem odjakživa blázen a podívat se tam, byl můj asi největší sen. Nikdy jsem si ale nemyslela, že se mi jednou opravdu splní, a i když tomu pořád nevěřím, tak se mi splnil. Ale znáte asi ten pocit, když o něčem hodně dlouho přemýšlíte a nějak si to v hlavě malujete a pak to přijde, a buď vás to mile překvapí, protože jste si to zase až tak na růžovo nemalovali nebo vás to zklame, protože jste od toho čekali opravdu až moc. Myslím, že se mi právě tohle trochu s tím New Yorkem stalo. Já od NY čekala opravdu hodně. V mé hlavě to bylo prostě město snů, město dokonalé, ale nic není tak dokonalé jak se může zdát. Každopádně i bez těch růžových brýlí, které jsem sundala hned po příletu, jsem z něj byla nadšená a především z těch všech neskutečných památek. Protože jsem článek o NY už psala tak se tu o něm už víc rozepisovat nebudu, ale jestli vás něco o něm, z mého pohledu zajímá, nebo se chcete podívat na fotky, můžete tady.
Po NY jsme se přesunuli do Clevelandu, kde jsme po zbytek měsíce bydleli s Romanem a jeho rodinou. Jako...ta čtvrť kde bydlí je skvělá...klidná, čistá, upravená. Když jsme tudy poprvé projížděli, byla jsem z toho úplně unesená a připadala jsem si jako v té hře Sims...fakt ze všeho jsem byla hotová, i z blbé schránky na poštu. Celý ten měsíc jsme se tam měli skvěle. Měli jsme svůj pokoj s obrovskou postelí, a velkou televizí a každej večer jsme si dávali vířivku...no co vám budu povídat. Co se mi tam líbilo, ale zároveň jsem z toho byla ze začátku trochu nervózní bylo to, že lidé tam nemají kolem domů žádné ploty a vůbec si nezamykají dům...jen když třeba odjíždí na víc dní pryč. Cítí se tam na tolik bezpečně, že občas nechávají i přes noc otevřenou garáž...jako chápete to? Tohle udělat někdo u nás...asi si každý dokáže představit jak by to asi dopadlo. Samozřejmě tam každá čtvrť takto bezpečná není. My přesně bydleli v části Broadview Heights což je jedna z těch lepších a bezpečnějších lokalit, ale například v Parmě, která je taky součástí Clevelandu, je spousta gangů a poměrně velká kriminalita. Právě do Parmy jsme jezdili s Davčem pomáhat Romanovi s opravou domu, ve kterém dřív bydlela Sharon, a který po rekonstrukci budou chtít pronajímat. Davča dělal takové ty těžší práce a já jsem pomáhala malovat, uklízet, umývat okna a tak podobně. Taky jsme mu pomáhali s opravou zahrady u něj na baráku. Musím říct, že mě to strašně bavilo a těším se, až jednou budeme takhle pracovat na našem domečku ❤.
Za kvalitu některých fotek se omlouvám, ne všechny byly foceny na kvalitní foťák.
V Clevelandu se mi moc líbilo a mám odtud strašně moc vzpomínek a zážitků. A na co vzpomínám nejraději? Když jsme každé úterý chodili na večeři do mexické restaurace Cozumel na fajitas burrito a margaritu, když jsme byli v kině, kde se cítíte jako doma na gauči, když jsme byli poprvé v casinu a v první hře jsme prohráli 20 dolarů a víc už jsme radši neriskovali a místo toho, jsme si tam pořádně zapařili s lidmi z různých koutů světa a především s jedním starším pánem ze San Francisca, který nás učil kroky nějakého tance...už ani nevím o co šlo, (možná taky proto, že jsem vypila až moc vína) ale bylo to skvělý. Taky ráda vzpomínám na to, jak jsme byli poprvé na jachtě, plavili se po jezeru Erie, popíjeli mojito a poprvé jsem si vyzkoušela jachtu řídit, když jsem viděla pravý americký školní autobus, když jsme se jednou stavovali pro jídlo a ani jsme nemuseli vystoupit z auta, jen jsme zaparkovali na parkovišti a rozsvítili světla, což bylo znamení pro obsluhu, že si chceme objednat, no a pak už jsme jen čekali, než k nám někdo přiběhne s jídlem...Američané jsou fakt neskutečně líní, ani pro to jídlo si už sami nedojdou...haha. Taky jsme měli štěstí, že zrovna v tu dobu, co jsme byli v Americe, bylo zatmění slunce, které šlo vidět právě jen z oblasti severní Ameriky...skvělý, že jsme to mohli vidět.
Zážitků a vzpomínek, je opravdu hodně a proto se s vámi o další podělím v příštím článku, kde vám povím o našem dvoudenním výletu do Cedar Pointu, jednoho z nejrozsáhlejších zábavních parků na světě, který má v současnosti největší počet horských drah a taky o neskutečných Niagárských vodopádech. xox M.
Žádné komentáře
Okomentovat