Byl pátek 15. 6. 2018 v podvečer a my jsme s Davčem seděli sami venku na zahradě. Pili jsme víno jedli dobroty z grilu a povídali si. Často si povídáme o nás, o životě a o naší společné budoucnosti a já jsem za to strašně ráda. Miluju tyhle chvilky s ním.
Později už bylo trochu chladno tak mi Davča šel pro deku a zároveň donesl i kytaru. Začal hrát Nothing else matters od Metallici...tu mi hrává často a mě to nikdy neomrzí. On hrál a já, zabalená v dece s vínem v ruce a s úsměvem na tváři, jsem se na něj dívala a v duchu si říkala, jak jsem s ním strašně moc šťastná.
Na druhý den, tedy na sobotu 16. 6. 2018 jsme už asi týden měli naplánovaný výlet na Dolní Moravu na Stezku v oblacích. Na tomto místě jsme spolu už byli přesně před dvěma lety a strašně moc se nám tam líbilo, tak jsme si to chtěli zopakovat a letos nezapomenout koupit magnetku na ledničku. Co se mi tam před těma dvěma lety strašně líbilo a proč jsem tam také chtěla jet znovu, byla ta cesta lesem ke stezce. Pokud jste tam už byli tak víte, že máte dvě možnosti, jak se dostat nahoru. Buď si koupíte lanovku, která vás vyveze přímo ke stezce nebo můžete jít pěšky lesem. Nebuďte líní a rozhodně běžte pěšky, protože to stojí zato. Nahoru se jde po úzké lesní cestičce, která je obklopená neskutečným množstvím borůvek. Jako vážně, tolik borůvek na jednom místě jsem snad nikde jinde neviděla.
Letos jsme tedy vyrazili víc připraveni a vzali si s sebou krabičky. A aniž bych něco tušila tak Davča byl připraven ještě mnohem víc a vzal s sebou ještě jednu krabičku, která byla sice trochu menší, ale zato červenější a sametovější.
Šli jsme tou úzkou lesní cestičkou, sbírali jsme borůvky a povídali si. Davča potom šel na jiné místo trochu hlouběji do lesa. Já jsem tomu moc nevěnovala pozornost a tak jsem sbírala dál. Po chvilce na mě zavolal, ať přijdu za ním, že tam je těch borůvek hrozně moc, a že tam vidí jednu strašně velkou borůvku. Houkla jsem na něj, že hned přijdu a cestou k němu jsem se pořád zastavovala a dál sbírala. Když jsem k němu konečně došla, zeptala jsem se, kde má tu velkou borůvku. On na to odpověděl, že mi trochu lhal, a že by mi chtěl něco říct. Otočil se, sehnul se dolů a z borůvčí vytáhl tu malou, červenou krabičku. V ten moment jsem přestala úplně vnímat to, co říká, a byla jsem v šoku. Abyste tomu rozuměli, já trochu tušila, že ten prstýnek brzy, nejspíš letos v létě, přijde, protože si o takových věcech často povídáme, ale tohle bylo opravdu nečekané. Vůbec by mě nenapadlo, že to bude zrovna v tento den a na tomhle místě.
Proběhlo to tak strašně rychle, že si už ani pořádně nepamatuju, co vlastně říkal. Ale ty tři slova, VEZMEŠ SI MĚ? ty nejdou zapomenout. Myslím, že jsem nejdřív jenom kývala hlavou, že jo. Potom jsme se objali a až po chvilce jsem ze sebe dokázala vydat to slovíčko ANO, které jsem potom opakovala pořád dokola.
Tenhle moment jsem si častokrát představovala a přemýšlela jsem nad tím, jak to asi udělá a kde to udělá a jak mám co nejlíp zareagovat a myslím si, že ať by se to stalo kdekoliv jinde a jakkoliv jinak, tak vždycky by to byl ten nejvíc dokonalej moment, protože by mi ty tři slova říkal právě ten kluk, se kterým chci strávit celej život a kterému bych vždycky řekla ANO! xox M.
Fotka z mého instagramu, ze dne před tím
Žádné komentáře
Okomentovat